Racek

Celý svět je naruby vzhůru nohama. Skoro každý něco hledá, protože mu cosi chybí. Treplev miluje Ninu, ta se zamiluje do Trigorina. Máša nešťastně miluje Trepleva, ale zůstává sama s jeho stínem. Arkadinová miluje sebe, ale žije s Trigorinem. Láska a cit se stávají pouze trapným nedorozuměním. Choroby duše jsou jen těžko léčitelné. Pasivita člověka ničí. Je potřeba něco udělat. To platilo před sto lety stejně jako dnes. Ale co? Změnit divadlo, svět? Věčně nesplnitelná touha křičí v každém myslícím člověku. Řešení neexistuje. Nebo existuje, ale stává se jen gestem. Změním svět tím, že zastřelím racka... Nebo sebe?

Jedna z nejznámějších světových her, kde se mluví o něčem jiném, o něčem jiné se žije a o něčem jiném je život. Lidé zde žijí v jakémsi šerosvitu. Na půl cestě mezi temnou a deprimující všedností a vytouženou či aspoň tušenou jasnější polohou života, k níž se –⁠ ať už ji kladou za sebe nebo před sebe –⁠ nepřestávají vztahovat. Cítí tu jakousi paralýzu neschopností rozhodnout se pro tu či onu stranu. Autorská adaptace Lukáše Jeníčka se zabývá osudem ústřední pětice postav původní Čechovovy hry, jejichž milostný a umělecký život sleduje.

_Zvykli jsme si žít v naději na krásné počasí, na úrodu, na příjemný román, v naději, že zbohatneme, ale s naděje, že zmoudříme, se vytratila. Myslíváme si - nastanou lepší časy a za dvě stě let ještě lepší, ale nikdo se nestará, aby ta lepší doba nastala zítra. Celkem vzato, život se stává každým dnem složitější a sám od sebe se kamsi pohybuje, avšak lidé zřejmě hloupnou a stále víc jich zůstává stranou od života. _