Rozkoše na kraji země

„Štěstí je jako pírko, které vítr nese vzduchem. Létá lehce, ale jen na okamžik.“ – Vinicius de Moraes

Rozkoše na kraji země je autorská inscenace o neutuchající lidské touze po štěstí. Do tajuplného baru přicházejí hosté, v kterých se probouzejí jejich niterné touhy. Střetávají se jejich představy o dokonalém štěstí, o možné podobě pozemského ráje, kde dosáhnete nejvyššího blaha a největší rozkoše. Snové pohybové obrazy jsou inspirované jak osobními zpovědi tvůrců, tak středověkými alegorickými výjevy či jinými texty jako je například popis lovu jednorožce.

Pozemskému ráji se kdysi říkalo zahrada rozkoší či zahrada slasti. Nachází se na kraji země a do jeho nitra vede ulice zářící drahokamy, podél které sedí pestré žáby, pějící řádně a pěkně sladkou píseň, milo ji poslouchat – v ráji je totiž krásné i to, co je na zemi ošklivé. Každý je zde naplněn veselím, radostí a štěstím. Štěstím, které nikdy neskončí – ani když po tom člověk zatouží.