Rychlík (do stanice Rapl)

V roce 2025 se představa důstojného života v uměleckém povolání jeví jako vzdálený sen. Když si tohle člověk uvědomí v prvním ročníku umělecké VŠ, přepadnou ho výčitky, proč při přírodovědných předmětech nedával větší pozor. Zatímco slavný/á vědec/kyně obvykle pracuje na objektivním zlepšování úrovně lidského života, slavný/á režisér/ka se „pouze“ podílí na utváření charakteru kulturní krajiny, což je mnoho lidí chápe jako zbytečné a zhůvěřilé.

Je až s podivem, jak kulturní obec navzdory všudypřítomné frustraci ze stále zhoršujících se podmínek stále lpí na svých progresivitických názorech, namísto toho, aby propadla nějakému konejšivému bludu. Nenastal čas na výměnu racionality za bezmeznou víru v málo pravděpodobné, avšak dobře znějící řešení?

Rychlík (do stanice Rapl) je autorskou divadelní sondou mapující, jak daleko se dá v radikalizační amnézii zajít.

Řítíme se kolejích vzteku, zoufalství a strachu ke konečné, jíž bychom se nejraději všichni vyhnuli. Jenomže jako naschál zrovna žádná výluka v cestě nestojí.