Sejdeme se pod vocasem

Inscenací –⁠ divadlo na divadle –⁠ kombinující fakta s fikcí, budou diváci provedeni dobou „rozvinutého socialismu“ a připomenou si atmosféru a úpadek veškerých morálních, etických i estetických hodnot v celé společnosti, umění nevyjímaje. Milouš Jakeš pronesl v létě 17. 7. 1989 svůj slavný projev. Hra graduje podzimem 1989 –⁠ politická moc je v září stále ještě v rukou tzv. bolševických aparátčíků. V Divadle v Řeznické (klubu SSM) se zkouší americké drama od E. F. Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové aneb Kdopak by se Kafky bál. Zkoušku však přeruší telefonát z ÚV SSM. Klubu-divadlu hrozí zánik a okamžitá likvidace. Divadlo se může zachránit pouze pod jedinou podmínkou –⁠ nastuduje agitační sovětskou hru. Jak se kdo k této situaci postaví? A závěr –⁠ 17. listopad a celý konec roku 1989 –⁠ patří převlékání kabátů, nastupujícím „novým zítřkům“ a ti samí aktéři zvoní klíči a vstupují do Občanského fóra.