Stará svítilna

Příběh o stáří, zániku, vzpomínání, tajných přáních a nejisté budoucnosti zasazený do rámů objektové animace a výtvarného divadla. Andersenův text představuje poutavý svět imaginace a humoru. Pouliční lampy jsou téměř neviditelnou a jaksi samozřejmou součástí městské krajiny. Na druhý pohled, coby tiší svědci lidského hemžení každodenností, jsou seriózními pamětníky a vypravěči. Dá se z nich vyčíst mnoho o prostředí, které osvětlují. Mají svůj jazyk, znaky, tvary, materiál, stav a otisk času. V Andersenově podání mají také své pocity, sny i obavy. Jejich světlo je zdrojem tepla, bezpečí, ale také nosičem iluze a stínů. Relikty tento mysteriózní příběh přetváří do podoby scénické miniatury. Zvou do poetického světa rozličných tónů objektové animace, stínohry, projekce a komiksu. Pozastavují se nad životem (ne)obyčejného předmětu, nad střídáním dne a noci, tajemstvím kovolijce.