Stiller

„Já nejsem Stiller!“

První díl trilogie švýcarského spisovatele Maxe Frische z roku 1954, kterou doplňují romány Homo Faber a Mé jméno budiž Gantenbein pojednává o člověku, který utekl z vlastního já. Frischův román je předzvěstí konce „velkého subjektu“.

Na švýcarských hranicích zadrží policie muže identifikovaného jako známého curyšského sochaře Anatola Ludwiga Stillera. Muž svou totožnost tzv. identitu odmítá a tvrdí, že je Mr. White – navíc občan USA (kovboj). Vyšetřování pokračuje.

Po éře, v které jsme se intenzivně zabývali identitou jedince, je nyní důležité se v kontextu klimatické změny zabývat spíš okolnostmi, za kterých si identitu tvoříme a jaké dopady má naše identita na prostředí, které nás obklopuje. Divadlo zkoumá predevším mezilidské vztahy, ale můžeme v nich nalézt mnohé z toho, co má dnes celoplanetární důsledky v podobě zničeného životního prostředí. Zdroje jsou vyčerpány a otázkou je, co v nás nás dovedlo do této situace. Jak si zobrazujeme svět a jakým právem svůj obraz považujeme za jediný pravdivý? Zažíváme rozpor mezi modelem a realitou (materialitou) světa, kdy nám samotné divadlo slouží jako metafora zobrazování si světa člověkem.

Katalog a výběr. (Scrollování bytí). Být postavou. Být materiálem druhého. Příběh a zdroje. (Ekologie). Nechtít-chtít být zobrazen/zobrazena. Neučiníš-učiníš si obrazu! Antropocentrizmus. Divadlo se zrodilo z vyprávění u ohně.(nikoli z rituálu) poznámka: prof. Srba. Klíčová slova: mrtvolnost, těžkopádnost a jiné.

Inscenace vznikla jako součást spolupráce Studia Hrdinů s HaDivadlem.