Stopy zbloudilých

Handkeho text je básnickým podobenstvím o cestě a zanechávání stop. Neustálé bloudění jednotlivců i dvojic se stává blouděním mocných davů, hmyzu, pavouků, ptáků. Všechno začalo banálním sousedským sporem, běžnou manželskou hádkou a končí bezradnou migrací globálního charakteru, apokalyptickým koncem času.  Ve zlomcích situací se každodennost setkává s mýtem, absurdní komika s různými, často tragickými, modely mezilidských vztahů.

Stopy zbloudilých přesně definují aktuální společenské napětí; jsou hlubinnou výpovědí o hledání správného směru (nebo únikové trasy) i o přijetí bloudění a zmatku jako existenciální nutnosti, o bloudění a zmatku jako možném počátku znovuzískané orientace. Co bychom vyčetli z obrazu vlastních stop? 

Uváděno s anglickými titulky. Inscenace vznikla v koprodukci Divadla X10 se Spolkem Mezery.