Tak já začnu od začátku. Cvičení na téma vztahy. S otcem. Se synem. Zahynem. Spolu. Každý zvlášť. Matka se na nás bude dívat, jako to dělala vždycky. Pojď ke mně a usaď se tu v mojí paměti a já z tebe stvořím nového člověka. Přetvořím si tě k obrazu. Černou dírou svědomí až zpátky do dětství. A potom ven a tam venku nic není, protože tady uvnitř je všechno. Na hraně dospělosti, smutku a hnusu.
Autorská inscenace Tati tematizuje absenci lásky ve vztahu otec – syn a sílu archetypálních vzorců chování v kontextu generačních přenosů. Neuchopitelnost vzpomínky jako trvalý stav. Vytěsnění proběhlo už na začátku a slepých skvrn v paměti je čím dál víc. Která verze je ta reálná?