Trpaslíci

Trpaslík jako paralyzovaná, přes všechnu lidskou snahu mytologie zbavená snová bytost, ztracená v neuchopitelnosti přírody. Trpaslík jako poslední fáze lidství, jako koncentrát nevkusu, zmatenosti lidské duše a absurdní otisk našeho snažení na této planetě. Trpaslík jako hrdina v nás. Pocit úzkosti a osamělosti ve společnosti je plíživý a neviditelný problém – kde jsou jeho kořeny? Je možné je hledat v na první pohled manýristickém příběhu člověka, ducha a myšky, v obrazárně na konci světa? Marný a absurdní boj o důstojnost, o smysl života, trauma z vlastní slabosti a selhání. Autorská inscenace Jana Horáka se odehrává ve snové až romantizující krajině, na opuštěném majáku a v zahradě – na místech, v nichž se koncentruje lidská snaha kultivovat a ovládnout přírodu. V tomto izolovaném prostoru se střetávají tři postavy – Pavlína, Honza J. a Honza B.. Všichni a každý jinak prožívají bezmoc, násilí, vinu a touhu po citu. Děj hry se cyklí v rytmu bajek, jejichž krutost mnohé odhaluje v kontrastu s melancholií postav, ztracených ve své identitě i ve svém okolí. Trpaslíci jsou mýtickou i groteskně tragickou inscenací o nemožnosti komunikace i o její nezbytnosti; o lásce, která se mění v poezii a pak se vrací jako tělesnost – někdy něžně, jindy krutě. Tři herci – tři postavy, kterým byl příběh psán „na tělo“, možná i proti jejich vůli. Všichni tři mají svojí neopomenutelnou historii ve Studiu Hrdinů. Všichni tři se tak ocitají na poli, na kterém se do značné míry smazávají rozdíly mezi interpretem a postavou.