Už není třeba dělat vůbec nic

Lze se vůbec v dnešní společensky napjaté a zahlcené době zastavit? Nebrání tomu i nějaký strach v nás? Co vlastně znamená ono „nedělat nic“? Rezignovat na jakoukoli odpovědnost? Jaký proud myšlenek a obrazů se nám může objevit v hlavě ve chvíli, kdy si člověk dovolí ustat v nepřetržité činnosti? A může být divadlo místo, kde se dokáže takovému proudu poddat a nechat se jím jako diváci na chvíli unášet?

Scénicky i textově originální tvar abstraktní jevištní básně Jana Friče a Kateřiny Součkové Už není třeba dělat vůbec nic, inspirovaný experimentálními proudy současného divadla, je určen zejména divákům, kteří jsou ochotni otevřít se asociativnímu vnímání představení, poddat se proudu myšlenek a obrazů. Pro zachování intimní atmosféry a blízkého setkání jeviště s hledištěm se hraje v přizpůsobeném komorním prostoru a po každé repríze následuje beseda s dramaturgyní Kateřinou Součkovou, při níž mohou diváci sdílet svůj osobní prožitek. V tomto výjimečném režimu je možné inscenaci zhlédnout do 1. února 2023.