Divadelní zúčtování s komunistickou minulostí. Odpověď na mementa lásky i hrůzy vrytá do omítek cel žalářů.
Každá z postav inscenace Zpověď bachaře má svůj předobraz v konkrétním člověku. Hru je věnována těmto skrytým autorům a autorkám – lidem, kteří žili, trpěli, vzdorovali i umírali v komunistických lágrech v době inscenovaných politických procesů vrcholících v 50. letech minulého století.
Inscenace vznikla na motivy dobových dokumentů, textů, vzpomínek a osudů. Děj hry je inspirován zvláště osudy Mons. Jan Podveského odsouzeného v souvislosti s babickými procesy, jehož příběh zaznamenal Jaroslav Sojka v knize Příteli, tenkrát jsem věřil, dnes mám vše ověřené. Kniha také zachycuje vzpomínku Jana Podveského na Marii Rezkovou, která se v reakci na zlovůli režimu nabídla jako smírná oběť a tragicky zemřela ve svých pětadvaceti letech na začátku padesátých let.
Podrobný vhled do praktik vyšetřovacích orgánů poskytl krátce vězněný vyšetřovatel státní bezpečnosti Bohumil Doubek v rozsáhlé výpovědi, kterou sepsal v rámci vlastní obhajoby.
Divadlo Líšeň je nezávislým divadlem, které ve svých inscenacích často reflektuje lidskoprávní a politická témata. Pracuje s loutkami, maskami, objekty, pohybovou a zvukovou stylizací. Svoji základnu má v Brně, v prostorách Terénu pouze hostuje.