Ačkoliv Dostojevskij nenapsal ani jedinou divadelní hru, je považován za jednoho z největších dramatických umělců své doby – jeho romány jsou totiž na dramatu, na nesnesitelném rozporu postaveny. Také Bratři Karamazovi, jeho poslední, nedokončený román líčí osudy rozporuplných postav: čtyř bratrů, jejichž otec jim odmítá být otcem a je pouze šaškem, karikaturou autority a vzoru. Vyrovnání se s odporem k vlastnímu otci, který znamená odpor k určité části sebe sama, je jedním z námětů díla, které ke konci 19. století položilo základy modernímu románu i modernímu dramatu. Soubor studentů činoherního divadla se inscenací Bratrů Karamazových pokusil plně vystavit všem výzvám Dostojevského myšlení a temným stránkám jeho tvorby. Ve střetu mladých herců s postavami románu se znovuobjevují a rozvíjejí témata aktuální jak v roce 1880, tak 2020 – hledání vlastního místa ve světě, schopnost vyrovnat se s vlastním věděním a pýchou či nesnesitelná touha po sebeuplatnění.