Taneční vystoupení s živou hudbou. Hlavním představitelem večera je současná taneční hvězda mužského flamenka, Joaquín Grilo, který má v krvi Gadésův taneční styl a svým představením mu vzdává hold.
Začal tancovat v devíti letech ve škole Cristóbala el Jerezano, svého prvního učitele. Stal se členem balletu Albarizuela, ve kterém brzy obsadil post prvního tanečníka a vydal se na svá první zahraniční turné po Francii, Anglii, Švýcarsku, Izraeli, Japonsku, Maroku… Na konci roku 1986 Joaquín Grilo tancoval flamenco a zorongos ve Švýcarsku v recitálu o F. García Lorcovi uváděného spisovatelkou Fina de Calderón. Ten byl jedním z cyklu celkem třiceti recitálů následně pořádaných po celé Evropě. V roce 1987 byl vyhlášen vítězem taneční ceny televizního programu Gente Joven, kde jako členové poroty zasedli takové flamenkové osobnosti jako El Güito, Luisillo, Sara Lezana, Blanca Del Rey a José Antonio – tehdejší ředitel Ballet Nacional. Následně byl pozván do Sevilly, kde zatancoval před španělským královským párem a anglickou královnou. V roce 1989 se představil ve Velkém divadle v Córdobě na národní flamenkové soutěži, kde získal první cenu Vicente Escudero. V roce 1990 se přestěhoval do Madridu, kde jako solista zaujal místo v Compañía Teatro Ballet Español, se kterou se prezentoval na mezinárodních turné. Během téhož roku pracoval i pro soubory tanečnic Loly Flores a La Tati. V roce 1992 se prezentoval v Madridu na scéně Zambry po boku Antonia Canalese, Cristóbala Reyese, Joaquína Cortése, Joaquína Ruize a Adriána Galii. V roce 1993 byl osloven ke spolupráci slavným kytaristou Vicentem Amigem (koncertoval v Praze 2005, 2011) a od roku 1994 kromě cestování se svým souborem účinkoval též na koncertech slavného kytaristy Paca de Lucía. V roce 1996 ve francouzském městě Marseille mělo premiéru jeho autorské představení Apoteosis Flamenca. O rok později obdržel cenu pro tanečníka Galardón Al Baile, udělovanou flamenkovým časopisem El Olivo na základě hlasování čtenářů. V tomto roce dostali stejnou cenu i Paco de Lucía v kategorii hra na kytaru a Enrique Morente ve zpěvu. Rok 1998 uvedl další představení s názvem Samaruco.
V říjnu 1999 založil svůj vlastní soubor a připravil s ním představení Jácara, flamenkové suite složené ze základních flamenkových stylech (palos), ve kterém účinkovalo celkem třináct umělců. Během roku 2000 představil toto vystoupení na desítkách významných evropských festivalech a divadelních scénách, kde triumfoval a zaznamenal velký úspěch. V únoru 2001 na Festival de Jerez mělo premiéru De Noche: další představení, po němž následoval bouřlivý potlesk publika a velký ohlas odborné kritiky. K jeho nejnovějším dílům patří představení Tiempo, kterou sestavil pro Ballet Nacional de España a která měla premiéru 23. ledna 2006 v Palacio de Festivales de Santander. V roce 2006 v divadle Villamarta Compañía de Joaquín Grilo úspěšně zahájila desátý ročník Festivalu de Jerez se svým představením A solas. V roce 2010 uvedl na XIV. ročníku Festivalu v Jerezu premiéru představení Leyenda Personal, ke kterému jako hosta přizval klavíristu Dorantese y Symfonický orchestr ze Sevilly. Za toto představení získal Cenu kritiky 2010. Během roku 2011 zahájil spolupráci s televizním redaktorem Jesusem Quinterem v pořadu El Sol, La Sal, El Son, kde presentoval nejrůznější vystoupení. Během tohoto roku pokračoval na společných projektech s klavíristou Dorantesem. Na konci roku uvedl další představení Tui-To, se kterým se vydal na turné po Holandsku. V březnu 2012 uvedl v rámci XVI. ročníku Festivalu v Jerezu premiéru dalšího představení La Mar de Flamenco a o rok později na stejném festivalu pak představení Cositas Mias. V červenci roku 2016 uvedl s Antonio Canalesem premiéru společného projektu Soniquetazo. V únoru tohoto roku odpremiéroval na XXIII. ročníku Festivalu v Jerezu své zatím poslední představení La calle de mis sueňos, se kterým vyrazil na světové turné.