Inspirováno nekonečným posloucháním oratoria El Niňo amerického skladatele Johna Adamse, rapových veršů Kae Tempest a hudebního rituálu skupiny Shortparis z petrohradského undergroundu.
Tento příběh se uskutečnil a přežívá mezi námi díky orálnímu vyprávění. Tento příběh je o zrození, o těle v těle, o křičícím šepotu, o zvucích, které tvoří prostor. Tento příběh je o mlaďoučké Marii a o jejím dítěti. Tento příběh je o kruzích, které je nutné překročit, abychom se našli nově.
Postava šestnáctileté dívky otevírá koupelnu. Otevírá krabičku s těhotenským testem. Nádech. A ponor do hlubin vlastní samoty. Kruh hloubky. Výdech. Dívka se vrací do obýváku. Kruh roztočeného pokoje. Výdech. A šepot na zemi: o šelestění, o heboučkých věcech, o křeči a stažení. Kruh běhu. Od sebe sama nikam. Kruh přátelství. Sestup do očistce metra. Pobyt v kruhu se zvířetem, které nelze porazit. Jezdící schody. Slunce se konečně dotklo dívčiných vlasů. Kruh jara. Rituál. Kruh svěcení.
Představení je realizováno pomocí binaurálního efektu, který vtahuje diváka do samotného středu prostorového vnímání zvuků a hudby, a pomocí dvou pohybových světel Robe Esprite, jež „tančí“ společně s tanečnicí Markétou Jandovou.