Vizuální báseň s prvky magické obrazivosti, absurdity a grotesknosti. Inscenace spojující fyzické, loutkové a výtvarné divadlo.
Kam se podějí všechny myšlenky a vzpomínky, když večer člověk zavře víčka? Když se vše, přes den nemyslitelné, zhmotní, ožije a z těla se stane jen materiál? A co se stane, když ráno opustí pokoj a nechá tam zavřené všechny svoje sny, obavy a tajné tužby, se kterými strávil noc?
Prý není jen jedno já, je jich víc. V běžném životě se tato já vzájemně omezují, aby člověk mohl fungovat v každodenních situacích. Co se však stane, když se tato já osvobodí od ostatních a stanou se autonomní? Místa a krajiny, kde se toto vše může stát, leží v neznámé zemi („terra incognita“). Dávní kartografové věřili, že na neznámých územích v odlehlých koutech světa, žijí fantastické obludy, draci a leviatani. V inscenaci Hic Sunt Dracones vznikají z částí lidského těla, objektů a materiálu neznámé krajiny, nepoznané bytosti, nemyslitelné situace a nepředstavitelné příběhy. Není to však výprava do dalekých krajů, do fantaskního světa krajiny utopie, ale cesta do našich vlastních myslí a skrytých zákoutí naší duše.