Při své vitalitě vydržím víc, než kdokoli jiný, ale na zdravý rozum umřu do týdne tou nejsmutnější smrtí, která existuje.
Jana Krejcarová. Žena. Muž. Honza. Dcera Mileny Jesenské. Nespoutaná bytost, která fascinovala svými texty, které spoluvytvářely poetiku poválečného literárního undergroundu, přitažlivostí i způsobem života, který se nepodřizoval zcela ničemu. Bytost, která by se jen těžko dala označit za inspirativní (měla za sebou asi tolik potratů, kolik měla vlastních dětí v dětském domově) a přesto dává nahlédnout do takového vnímání světa, který ve své nespoutanosti a svobodě inspirativním je. Inscenace Honza představuje především její divoký vztah s básníkem Egonem Bondym.