Kdo sestřelil anděla (Voli slzy nepijí)

Voják a filo­sof, dva tulá­ci, mož­ná spíš pobu­do­vé, se sejdou v jakém­si zbo­ře­ném kos­te­le. Čeka­jí na udě­le­ní řádu, nebo spíš na popra­vu. Vytvá­ře­jí si nepo­cho­pi­tel­né ději­ny, kte­ré se jim mění pod ruka­ma, jak je napad­ne. Říka­jí coko­liv o čem­ko­liv, nic nelze potvr­dit ani vyvrá­tit. Jsou to teskli­ví i šar­mant­ní hrdi­no­vé lží, kte­ré jsou roz­to­mi­lej­ší než prav­da. Nejsou to lži, pro­ti kte­rým boju­je­me, nýbrž lži, kte­ré ply­nou samo­zřej­mě jako fak­ta a vytvá­ře­jí živo­ty, minu­lost i to, co je teď. Je z nich stvo­řen také vysně­ný, či snad oprav­do­vý hrdi­na Koč­ky­rev–⁠Šele­pa. Zato Marie, tonou­cí v hrůze lás­ky, je až nebez­peč­ně skutečná.