Balet Národního divadla v Praze uvede La Sylphide v choreografii Johana Kobborga, znalce Bournonvillova dědictví.
Johan Kobborg působil jako první sólista Dánského královského baletu i Královského baletu v Londýně. Věnuje se choreografii a režii. Jeho La Sylphide je poctou Augustu Bournonvillovi a jeho stylu, který řadíme ke světovému kulturnímu bohatství.
Jsem Sylphide…přicházím z jiného světa a ty o mně sníš.
A opravdu – už brzy James zjistí, že i když je to přelud, bude jí posedlý, bude ji milovat.
Balet La Sylphide líčí příběh mladého Skota Jamese, jehož mysl je rozpolcená, je nepokojný. Ačkoli zbožňuje svou něžnou Effie, touží po jiném světě, jeho sny přesahují pozemskou existenci. Je správné snít o sylfidách právě v den své svatby? A Sylphide přichází, stává se neuchopitelným symbolem jeho tužeb, odláká ho do lesa. Jenže Sylphide nelze polapit, pokaždé, kdy se po ní James natáhne, unikne mu. A když ji konečně obejme, Sylphide umírá. Sylfidy nemohou žít lidskou lásku…
Málokteré dílo zaujímá v dějinách umění tak výjimečné postavení jako balet La Sylphide. Víla, která v mušelínovém kostýmu s křidélky a s novou svébytnou taneční technikou dokázala přinést divákům zcela jiný svět – kouzlo nadpozemských bytostí, touhu po snu. Balet La Sylphide obsahuje střet mezi nereálným a reálným světem, chemii ničivé lásky a silné emoce.
La Sylphide Johana Kobborga byla nastudována na řadě světových prestižních scén. Premiéra se odehrála v roce 2005 v Královském baletu v Londýně a Johan Kobborg byl za ni nominován na cenu Laurence Oliviera. Úspěšné bylo i nastudování z roku 2008 ve Velkém divadle v Moskvě, které získalo hned tři nominace na ceny Zlatá maska 2009 (za nejlepší inscenaci roku, za nejlepšího choreografa a pro hlavní pár). V roce 2014 byla bukurešťská inscenace v Rumunsku označena jako „výkon roku“. Kobborgovu La Sylphide uvedla také věhlasná baletní tělesa jako Curyšský balet, Litevský národní balet, Kanadský národní balet, Atlanta Ballet – a premiéru v roce 2023 plánuje i floridský Sarasota Ballet.
Fenomén Bournonville je nadčasový. Je to nezaměnitelný, svébytný styl, který udává tón dánské taneční škole a od doby svého vzniku se téměř nezměnil. Přesto ovlivnil techniku klasického tance, baletní repertoár – režijní a inscenační postupy, výuku tance. Bournonvillův rukopis se od ostatních baletních slovníků liší mimo jiné tím, že obsahuje speciální enchaînements. Mezi hlavní rysy bournonvillského stylu patří půvab, lehkost a harmonie.
Alina Nanu / Aya Okumura / Ayaka Fujii (Sylfida), Paul Irmatov / Erivan Garioli / Oleg Ligaj (James) a další
Choreografie: Johan Kobborg podle Augusta Bournonvilla
Hudba: Herman von Løvenskjold
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Barbora Maleninská
Světla: Pavel Dautovský
Hraje: Orchestr Státní opery
Hudební nastudování a dirigent: Piotr Staniszewski