Lazebník sevillský
V roce 1815 navštívil Rossiniho (1792-1868) vévoda Francesco Sforza-Cesarini, impresário známého římského divadla di Torre Argentina. Skladatel se zavázal zhudebnit libreto, které mu vévoda předloží, a měsíc poté odevzdat hotovou partituru. Bylo potřeba, aby námět schválila cenzura, což se ukázalo jako velmi obtížné. Všechna předložená libreta byla zamítnuta – až naLazebníka sevillského. Rossini tím nadšen nebyl, existoval tu totiž ještě jeden Lazebník sevillský, jehož autorem byl uznávaný doyen Giovanni Paisiello. Rossini dobře věděl, že starý maestro i jeho opera mají řadu příznivců, kteří by mu mohli uvedení nového díla znepříjemnit. Napsal tedy Paisiellovi zdvořilý dopis, v němž pokorně vysvětloval, proč se odvážil komponovat operu na stejný námět. Paisiello odpověděl, že záměr vřele vítá: tiše totiž předpokládal, že opera propadne. Nemýlil se. Při premiéře v roce 1816 opera skutečně skončila fiaskem. Onoho večera však nikdo z diváků netušil, že právě vypískal jednu z nejslavnějších a nejoblíbenějších oper budoucnosti… Členové převážně italského inscenačního týmu pro brněnské publikum připravili půvabnou podívanou ve stylu comedie dell’arte.
1. dějství
Svítání v Seville. Pod oknem domu doktora Bartola zní serenáda, která je určena půvabné Bartolově schovance Rosině. Mladý muž, jenž ji zpívá, je hrabě Almaviva. Nedávno přijel do Sevilly a letmé setkání s půvabnou Rosinou stačilo, aby se bezhlavě zamiloval. Chce si však být jist láskou své vyvolené, a proto předstírá, že je chudý student Lindoro. Náhle se objeví Figaro, Almavivům bývalý sluha, v současné době nepostradatelný lazebník celé Sevilly. Holí denně i doktora Bartola, a tak může Almavivovi prozradit, že ta, které zpívá zastaveníčko, je přísně střežena starým doktorem, který touží po jejím věnu. Figaro má výborný nápad jak dostat Almavivu do domu – ať hrabě získá od svého přítele velitele městského pluku vojenský ubytovací dekret a převleče se za vojáka! Opilého vojáka dožadujícího se ubytování přece nikdo nebude podezřívat z milostných spádů.
V pokoji Bartolova domu mezitím Rosina tajně píše dopis ctiteli, jenž se jí představil jako Lindoro. Je však obklopena Bartolovými hlídači – intrikánem a učitelem hudby Basiliem a mrzutou hospodyní Bertou. Na pomoc přichází Figaro, který rád doručí psaníčko.
Basilio přichází za Bartolem s nemilou novinkou: do města přijel hrabě Almaviva a má spadeno na Rosinu! Vstupu do domu se domáhá Almaviva v převlečení za vojáka. Figarovu léčku však zhatí Bartolem přivolaná městská hlídka. Aby se hrabě vyhnul zatčení, musí veliteli stráže přiznat svou totožnost.
2. dějství
Almaviva se znovu pokouší vetřít do Bartolova domu, tentokrát v převlečení za dona Alonsa, žáka dona Basilia. Basilio prý náhle onemocněl a jeho pověřil zastoupit ho na Rosinině lekci. Bartolovu důvěru získá pomocí Rosinina psaní, které mu předá. Přichází Figaro holit Bartola, aby tak umožnil Almavivovi možnost promluvit s Rosinou. Nečekaně se objeví i Basilio, ale váček s penězi jej přesvědčí Almaviva se znovu pokouší vetřít do Bartolova domu, tentokrát v převlečení za dona Alonsa, žáka dona Basilia. Basilio prý náhle onemocněl a jeho pověřil zastoupit ho na Rosinině lekci. Bartolovu důvěru získá pomocí Rosinina psaní, které mu předá. Přichází Figaro holit Bartola, aby tak umožnil Almavivovi možnost promluvit s Rosinou. Nečekaně se objeví i Basilio, ale váček s penězi jej přesvědčío jeho „nemoci“. Figarovi se podaří získat klíč od balkónu a ještě než je Almavivův převlek prozrazen, oba milenci se domluví na útěku.
Bartolo je rozhodnut se okamžitě oženit s Rosinou. Nešťastné dívce namluví, že ji Lindoro podvedl a chce ji získat pro hraběte Almavivu. Jako důkaz použije její vlastní dopis, který mu Almaviva předtím dal. Rosina souhlasí se sňatkem a Bartolo běží pro notáře.
Za bouřlivé noci vniknou Figaro a Almaviva po žebříku do Bartolova domu. Rozhořčení Rosiny nad domnělým Lindorovým podvodem je rychle zažehnáno – Lindoro je ve skutečnosti sám hrabě Almaviva. Útěk je zmařen příchodem Basilia přivádějícím notáře. Mezitím Bartolo odstranil žebřík u balkónu. Stačí však úplatek, aby notář oddal Rosinu s Almavivou místo s Bartolem. Bartolovi nezbývá než přiznat porážku, je však odškodněn Rosininým věnem, kterého se Almaviva zřekne v jeho prospěch.
Opera je uváděna v italském originále s českými titulky.
Hrabě Almaviva: Tomáš Kořínek j. h., Jaroslav Březina j. h., Ondřej Koplík
Bartolo: Jevhen Šokalo j. h., Jiří Sulženko
Rosina: Andrea Široká
Figaro: Vladimír Chmelo j. h., Svatopluk Sem j. h., Jakub Tolaš j. h., Jiří Brückler j. h., Roman Hoza
Basilio: David Nykl, Jan Šťáva
Fiorello: Igor Loškár
Berta: Daniela Straková-Šedrlová, Jitka Klečanská
Důstojník: Jiří Klecker, Petr Karas, Martin Novotný
libreto: Cesare Sterbini
autor: Gioachino Rossini
hudební nastudování: Luca De Marchi
dirigent: Ondrej Olos
režie: Sandro Santillo
scéna: Michele Chiapperino
kostýmy: Michele Chiapperino
sbormistr: Pavel Koňárek
asistent dirigenta: Ondrej Olos
asistent režie: Mojmír Starý, Beno Blachut ml.