Hlavním impulsem Light in the Darkness byla myšlenka vytvořit náročný kompoziční celek, který by odrážel bohatství mimického divadla, ve všech jeho různorodých podobách. Jedná se o mimořádné, teatrálně expresivní zpracování vysoce výtvarných obrazů smrti, lásky a pekla, v čele s technicky precizním tělesným vyjádřením, využívajícím kromě techniky současného mimu a tance, též objekty, loutky a masky. Tvůrci se inspirovali Dantovým Peklem, úryvky z Markýze de Sada, stejně jako duchovním přesahem Bachovy Umění fugy.
Poetika celého díla jde od surrealismu a dekadence přes prvky rokoka a manýrismu, až po výjevy připomínají první obrazy Salvadora Dalího, Giorgia De Chiraca nebo filmy Jana Švankmajera, Ingmara Bergmana či Petera Greenawaye.
Jedná se o počin dvou tvůrců, choreografů, režisérů a performerů, Miřenky Čechové a Radima Vizváryho, kteří se po desetileté odmlce vrací na společné jeviště.