Like Me If You Can

Jaký je rozdíl mezi klasickým titulem v Národním divadle a alternativní scénou profesionálního nezávislého divadla? Umí být divadlo ještě živé, poutavé a zábavné? Může vůbec konkurovat filmu? Autorská inscenace Like Me If You Can dává mladého diváka na piedestal všeho a snaží se ho zaujmout svou upřímností, blízkostí, živostí a aktuálností. Uměleckou metaforou, která se odehrává na dosah ruky. A zejména tématem – téma lásky a nenávisti k sobě samotnému, k partnerovi, k blízkým. Láska a nenávist se přelévá nekontrolovatelně z jedné nádoby do druhé, a čím je tvůrcům méně let, tím je toto přelévání drastičtější.

Každý se v mládí nešťastně zamiloval. Každý v pubertě chtěl vypadat jinak. Každý jednou pocítil, že mu nikdo nerozumí. Tvůrčí kolektiv Performalita se vrací v čase o několik let zpátky do období svého vlastního dospívání a problémů s ním spjatých. Problémů a životních situací, které se v průběhu času příliš nemění, ale věkový odstup poskytuje dostatek prostoru pro nadhled a harmonizující optiku. V tom možná tkví onen hlavní generační rozdíl, jehož přehlížení je příčinou tolika nedorozumění. Úkolem mezigeneračního dialogu není soudit, moralizovat ani dané téma bagatelizovat, ale vytvářet platformu pro vzájemné porozumění.