zrušeno
Nezajímavý křik (křehká historie jednotlivce).
Vážení laureáti, chci vám ukázat svůj dětský pokoj v našem domově důchodců. Moje jméno je Odysseus. Nebo na Odyssea čekám, nejsem si jistý. Toto je předání posledních Nobelových cen. Uskuteční se takto neformálně. Vězení laureáti představil jsem si, že jsem opravdu starý muž a zlatý běžec ve mě stále běží. Mně síly docházejí, jemu ne. Mám prý koupit metr potoka a pěstovat v něm vzácné kríky. Slabou tužkou si na malý ubrousek občas zapíšu, co mi povídá, ale ubrousek se mi vždy ztratí, zničí a nebo se nedá přečíst. Všiml jsem si, že Zlatý běžec nerozlišuje čas a v řeši používá stále všechny tři současně, ale kdyby existoval jen jeden čas. Ptal jsem se na to a říkal, že prý i já bud u stále jeden. Dítě, muž i stařec. Stále jsem to já. Dobře, nevím, představuji si to. Možná jsem člověk, který nikdy neexistoval, ale on určitě ano. Důležité je asi dodat, že nevím, kdo tento Zlatý běžec ve skutečnosti je. No myslím, vážená laureáti, že ve mě probouzí život.