Jak bychom identifikovali krizi, kdyby měla lidskou podobu? Jak by vypadala, přemýšlela, komunikovala?
Společně se sedmi performery obnažujeme její tělesnost, noříme se hluboko do ran svědčících o našich naplněných životech. Oddáváme se prožitku. Setkáváme se tváří v tvář s krizí v uzavřené místnosti, vyčkáváme, hrajeme si, nikde nemusíme za hodinu být. Objímáme se. Spíme spolu, nad ránem kouříme. Setrváváme, jsme, odevzdáváme se zjizvenému tělu v naději, že se „něco“ stane. Praktikujeme víru v ono „něco“, stejně jako víru, že i „nic“ může být výsledkem.
Generační výpověď o stavu bytí, kde krize jako status quo nehledá řešení ani překonání. Inspirováni postaktivismem myslitele Baya Akomolafa, ex-buddhistickou mniškou Kairou Jewel Lingo a obrazy umělecké dvojice Muntean a Rosenblum.