Nikdo nakonec nezůstane sám.
Komedie britského dramatika Petera Quiltera na první pohled příliš nevybočuje ze žánrového průměru, opak je ale pravdou. Na zdánlivě jednoduchém půdorysu běžných partnerských a rodinných vztahů vyroste komická situace téměř hraničící s fraškou. Několik překvapivých dějových zvratů diváka dovede až k pointě, která je stejně tak nečekaná, jako předvídatelná. Záleží jen na něm a jeho úhlu pohledu.
Příběh Toma, který se ráno probudí vedle neznámé dívky a než se stačí rozkoukat, seznámí se s její výstřední, ale přitom milující matkou a bratrem, se může jevit neuvěřitelně až šíleně, když se nad ním ale člověk zamyslí, z hlediska vztahů a emocí je vlastně velmi pochopitelný. Čtveřice postav je i přes všudypřítomnou komediální nadsázku velmi lidskou a veskrze sympatickou partou, jen divák musí odhodit konvence a přehodnotit některé stereotypy. Šest scén – šest různých rán odehrávajících se v jedné ložnici – mapuje vývoj vztahu mladé dvojice. Dialogy jsou pak permanentní přestřelkou vtipů.