Počátky evropského divadla jsou neodmyslitelně spjaty se sborem. Jeho úkoly a vrstvy, které vytvářel, byly rozmanité a důležité. Zásadním krokem a změnou ve vývoji divadla bylo vyčlenění jednoho herce, který vstoupil se sborem do dialogu. Aischylos později přidal k prvnímu herci druhého, Sofokles třetího. Ze sboru se postupně vyčlenily další a další a samotná role sboru se zmenšovala. Tak postupovaly dějiny divadla. Za více než 2500 let se ze sboru nakonec vyčlenili všichni a sbor přestal existovat.
V divadelní formě, ale také ve smyslu struktury společnosti. V představení Sbor se jedinec začleňuje zpátky do sboru. Sbor se opět vytváří. Jedinec na malou chvíli přestává být, ztratí se. A tak, mezi a spolu s ostatními jedinci, se opět může ptát (slovem, rytmem, pohybem, objektem), kým je a jaké místo ve sboru má. Účinkujícími jsou studenti Ateliéru fyzického divadla DF JAMU. Každý z nich je odlišný, má jiný zájem, cíl, danosti. Jsou mezi nimi začínající autoři, režiséři, herci, tanečníci, terapeuti. Není to homogenní, jednoznačně uchopitelná a pojmenovatelná skupina například herců či hudebníků. A právě tím se stávají ideálním sborem, malým vzorkem společnosti.