Scénická introspektivní esej o melancholii odporu, svobodě v nerůstu.
Hranice mezi prací a volným časem bude v nové etapě dějin určované klimatickou krizí nutně redefinovaná. Když je herec na jevišti, tak pracuje, když je ve svém bytě, tak prožívá svůj volný čas. Čas mimo práci je v moderní společnosti zaplněn aktivitou, snažíme se ho trávit produktivně – definuje nás přece produkce! Ale co když se na scéně objeví pokoj hercova bytu? Co když je ohrožen hercův výkon absencí děje, nebo konfliktu? Může se stát ono Nic spojené s neproduktivitou (pro udržitelnou budoucnost tolik důležité) tématem? Dá se Nic zobrazit? Volně bloudící mysl. Soustředění se na mimolidské prvky tvořící skutečnost bytu rovnocenně člověku. Zkoumání světla. Péře o pokojové rostliny. Návštěva přítele. Sdílení únavy s planetou. Rozhovory o produktivitě. Co jsou úkoly umění dnes? Umí umění být avantgardou neproduktivity, nebo je ze své podstaty spřízněno s produkcí? Nová sezona. Nový román. Dá se být pořád nový? Jak se oprostit od nadbytku v umění? Bytí versus znamenání. Ubírání prvků. Oproštění se. Pomalost. Nerůst. Může být člověk pozorován na stejné úrovni jako kámen? Mu znamená japonsky Nic.
Autorský projekt kolektivu HaDivadla navazuje na spolupráci se scenáristou Bohdanem Karáskem a cituje z textů Georgese Pereca Muž, který spí a Lászla Krasznahorkaie Od severu hora Od jihu jezeru Od západu cesty Od východu řeka. Inspirací byl román Jeana-Philippa Toussainta Koupelna.